Bývalý fotbalista Ivo Ulich vyrábí kliky, které mají doma Nedvěd či Poborský a slouží i v budovách PPF i Agrofertu

Co jsme se dozvěděli díky krizi

K podnikání přivedl Ivo Ulicha před více než 20 lety jeho bratr Roman. Vyučený strojař byl společníkem v jedné krachující česko-polské firmě, která kromě jiného přeprodávala i dveřní kliky. „Na jednom veletrhu si Roman všiml, že právě o kliky je enormní zájem, a tak za mnou v roce 1997 přišel s nápadem začít v tomhle oboru podnikat,” vzpomíná Ivo Ulich. Tehdy hrál první sezonu za Slavii Praha, kam přišel z Hradce Králové s těžkým úkolem: nahradit Karla Poborského, který po stříbrném Euru v Anglii odešel do Manchesteru United. Ulich, kterému táhlo na 23. rok, se rozhodl, že na bratrovu nabídku kývne a s klikami to zkusí. Odkoupil od česko-polské firmy její zásoby a další kliky dovezl od tureckého výrobce. Souběžně s tím dál hrál fotbal, který byl pro něj v té době prioritou. Firmě se proto prvních pár let věnoval spíš okrajově, do jejího řízení se více zapojoval až s postupem let. Plně se na byznys soustřeďuje od roku 2008, kdy s profesionální fotbalovou kariérou skončil.

V počátcích fungoval podnik, sídlící tehdy v Novém Městě nad Metují, jen jako prodejce. Kliky nakupovali v Turecku a Itálii a s marží je přeprodávali dál. Obchody jim ale zrovna nešly. „Společnost jsem musel dotovat, za tři a půl roku jsem do ní nasypal na 12 milionů korun. Šlo o většinu peněz, které jsem vydělal fotbalem,” říká Ivo Ulich. Celé to mohlo skončit podobně jako několik dalších podnikatelských plánů českých sportovců − velkým finančním neúspěchem. Stačí vzpomenout na neúspěšný byznys někdejšího hokejového brankáře Romana Čechmánka, který skončil jeho osobním bankrotem, nebo marnou snahu jiné hokejové legendy, Dominika Haška, prosadit se v obchodu se sportovním oblečením.

Ulich se ale podobnému osudu vyhnul. V jeho podnikání nastal obrat k úspěchu poté, co bratra Romana napadlo, že místo aby kliky jen přeprodávali, mohli by je sami vyrábět. To samozřejmě vyžadovalo další investice. Jak dnes Ivo Ulich přiznává, představa, že bude muset do společnosti sypat další peníze, jej zrovna nelákala. „Jsem ale docela trpělivý člověk, a tak jsem to nakonec vydržel a firmu dotoval dál. Dal jsem si ale podmínku, že chci brzy vidět výsledky,” vzpomíná. Společnost tehdy oslovila řadu drobných podnikatelů v okolí, kteří byli schopni dodávat jednotlivé součástky dveřních a okenních klik.

Ulichům hrálo do karet i to, že některé strojírenské firmy ve Východočeském kraji v té době propouštěly, takže neměli nouzi o kvalifikované pracovníky. Jak se nakonec ukázalo, pustit se do vlastní výroby byla správná cesta. Když Ivo Ulich odcházel v roce 2001 ze Slavie Praha do bundesligového klubu Borussia Mönchengladbach, byl už podnik v černých číslech. „Byl jsem strašně rád, že si firma konečně vydělala sama na provoz, a myslel jsem, že mě už nebude stát žádné peníze. To jsem se ale samozřejmě mýlil,” směje se Ulich. V roce 2005 se společně s bratry − kromě Romana začal roku 2001 ve firmě působit i nejstarší z bratrské trojice Petr − rozhodli vybudovat vlastní výrobní halu a investovat do nových technologií. Ivo Ulich proto začal v Dobrušce skupovat od města a soukromých vlastníků pozemky, na nichž chtěl vybudovat nový výrobní areál.

Pak ale přišla finanční krize, která postihla i M&T. Mezi lety 2008 a 2010 firmě poklesly tržby zhruba o 35 procent. Projekt nové výrobní haly tak na několik let skončil v šuplíku. Dokončena byla nakonec až v roce 2015. Jak ale Ulich říká, i krize může mít svá pozitiva. ”Člověk najednou zjistí, co všechno je v jeho společnosti špatně. Myslím, že nás to posílilo, jsme nyní daleko připravenější na problémy, které mohou přijít,” vysvětluje Ulich. „Podobně to má podle mé zkušenosti i spousta jiných podnikatelů, kteří si v krizi uvědomili, že nic neroste do nebe.”

Zkušenosti z krize firmu M&T například přiměly víc se zaměřit na zahraniční trhy. Své kliky firma vyvezla již do více než 50 zemí světa, kromě řady evropských států třeba i do Jižní Koreje, Nigérie, Libanonu, Dubaje, Brazílie či na Mauricius. Celkem tvoří export 15 procent tržeb společnosti, podle Ulichových plánů by to mělo časem být až 40 procent.

Jak se pozná dobře vymyšlená klika

Do budoucna má Ulichova firma M&T i řadu dalších plánů. Ve vlastní laboratoři například zkouší různé nové postupy při výrobě klik. „Snažíme se vyvíjet jiné povrchové úpravy materiálů a hlavně přicházet s novými nápady, pokud jde o mechaniku otevírání,” říká Ulich. Aktuální novinkou je magnetický mechanismus, fungující na podobném principu jako zavírání u ledniček. S tím rozdílem, že dveře se dají zamknout a je možné rovněž regulovat sílu zavírání. „Když nebudete chtít, aby se do nějaké místnosti dostaly děti, jednoduše otočíte imbusem, a rázem nebudou mít sílu na otevření dveří,” vysvětluje Ulich.

Hlavní výhodou magnetického zavírání je ale hlavně skutečnost, že by mělo mnohem víc vydržet. „Normální zámek může zrezivět, řada komponentů se může opotřebovat jak v zámku, tak v klice, která se skládá asi ze 40 komponentů. To v tomto případě nehrozí, protože jde o mnohem jednodušší mechanismus na bázi magnetů,” tvrdí Ulich. K dalším novinkám patří také skleněná nebo celodřevěná klika, kterou by firma chtěla nabízet na míru podle představ drobných klientů.

Firmu M&T sice stoprocentně vlastní Ivo Ulich, na jejím řízení se ale podílí společně všichni tři bratři. Podle Ivo Ulicha to tak funguje, protože jsou všichni flegmatičtí a problémy řeší v klidu a racionálně. Zároveň pomohlo, že si od počátku jasně vymezili kompetence: Ivo se stará o finance, marketing a zahraniční obchod a určuje celkovou strategii firmy, nejstarší Petr je provozní ředitel a Roman má na starosti design a vývoj většiny klik. Právě jím navržená klika získala v roce 2013 prestižní ocenění Red Dot Design Award. Firma ale spolupracuje i s dalšími designéry, třeba s Barborou Škorpilovou, jejíž kliky slouží v PPF Gate nebo v resortu Velaa na Maledivách.

Ulichovy si vybral také architekt Stanislav Fiala, autor polyfunkčního domu na Národní třídě, známého jako Drn, nebo přestavby Šporkova paláce v Hybernské ulici. Do obou staveb firma M&T vyrobila podle Fialova originálního nápadu kliky, jejichž design vychází z roxorů, hrubých železných tyčí používaných jako výztuž do betonu. „Stavil jsem se u nich v továrně a rychle jsme si padli do oka. Strašně se mi líbilo, že to není žádná obchodní firma, ale vývojáři, kteří si dělají vlastní kliky,” říká Fiala. V rozhovoru s Ulichovými si prý rychle uvědomil, že jeho původní představa o výrobě klik pro Drn byla hodně naivní. „Vysvětlili mi, že se s ní pojí mnoho nenápadných, nicméně závažných témat, která odlišují dobrou kliku od té špatné. Význam těchto na první pohled neviditelných drobností si neuvědomíte, dokud vám nezačnou doma kliky padat trochu dolů a viklat se,” říká Fiala.

Aby se kliky od Ulichů podobným problémům vyhnuly, testuje jejich kvalitu v továrně speciální robotická ruka. Dveře otevře a zavře někdy i milionkrát. Podobně tvrdý dril jako jeho kliky zažíval Ivo Ulich kdysi na fotbalových trénincích. Moc se mu po té dřině nestýská, na druhou stranu tvrdí, že sportovní kariéra je skvělá průprava nejen pro podnikání: „Sportovec musí mít vnitřní disciplínu, musí být mentálně silný a umět překonávat překážky. To všechno přece v životě i podnikání upotřebíte.”

Petr Kain, redaktor
Hospodářské noviny, 25. 10. 2019