Prozradím něco ze svých plánů. Chystám se podat obsáhlou informaci o nové budově na rohu Národní třídy a Mikulandské ulice v Praze, kterou pokládám v mnoha ohledech za výjimečný architektonický počin. Se zveřejněním zprávy však počkám na vegetační období, protože Drn, jak se tento palác trefně jmenuje, na sobě nese spoustu zeleně, která se ovšem teprve dostane ke slovu.

Stavba bude hotová, až její vegetace rozkvete, do té doby jen spěje k vrcholu! Svou nedočkavost však mohu zkrotit pojednáním o zvláštní designérské drobnosti, která kvalitu tohoto moderního domu velmi přesvědčivě dokumentuje: jak známo, celek se skládá z detailů. Je to tak jednoduché. Čím kvalitnější detaily dům má, tím silnějším se stává.

A Drn má kliku. Mít kliku znamená mít štěstí: naše drahá čeština tohle rčení bez pardonů převzala z německého rčení „das Glück haben“ s tím, že slovo Glück přeonačila - či spíše zkomolila - na slovo klika. V případě Drnu to platí jakožto metafora i skutečnost.

Architekt Stanislav Fiala totiž vymyslel originální kliku, jíž je rozlehlý dům vybaven. Je to klika v pravém slova smyslu, s její pomocí se otevírají všechny dveře, a že jich jsou zde určitě… desítky. Zároveň mají investoři kliku, že oslovili právě Stanislava Fialu, protože se jedná o architekta, který svou profesi drží v uměleckých sférách dalece překračujících pouhou užitkovost stavby. Pohybovat se v jeho domech bývá zážitkem s překvapením, ostatně určité to není poprvé, co to zmiňuji.

Kliku pojmenoval Rocksor. Rád totiž poslouchá rockovou hudbu, což u lidí vyrůstajících v 60. a 70. letech minulého století pokládám za známku dobrého vychování. A současně, poté co se stal architektem, našel zalíbení v roxorech, což jsou takové ty ocelové tyče kruhového průřezu a s žebírky na povrchu sloužící jako výztuž do betonu. Roxor… rocksor. Glůck… klik. Vysvětlil mi, že kdykoliv se ocitl na staveništi, všude kolem se povalovala dlouhá armovací železa, a postupně zjistil, že ho svým způsobem fascinuje jejich extrémně funkční a syrová estetika.

Nejprve si z roxorů vyrobil kozy pod pracovní stoly v ateliéru, a když na nich kreslil návrhy různých variant Drnu, tak jej napadlo, že by se z nich do chystaného domu daly udělat kliky. V okamžiku rozhodnutí už to byla prakticky hotová věc, stačilo železo jenom správně vytvarovat, ohnout pod patřičným úhlem, zvolit velikost, pak nechat zhotovit prototypy a posléze kliky odlít - jak je v oboru zvykem - do mosazi.

Samotnou výrobu si vzala na starost firma M&T z Dobrušky, jediná u nás, která se klikám věnuje. Založili ji před 20 lety a také ji pořád vlastní tři bratři Ulichovi, z nichž Ivo býval špičkový fotbalista, a my, kteří patříme mezi věrné přívržence sešívaných, jsme se mu v 90. letech - ještě na starém stadionu s dřevěnou tribunou - bezmezně obdivovali za precizní práci na postu záložníka, jež Slavii přivedla k mistrovskému titulu. Málokdy se přihodí, že se sportovec prosadí také v postsportovní fázi života, ale zde máme ukázkový případ, že je to možné.